25 Lis Smetanova Má vlast se Symfonickým orchestrem hl.města Prahy FOK
Ve čtvrtek 20. listopadu 2025 zahájil Marek Prášil společně se Symfonickým orchestrem hl.města Prahy FOK nový koncertní cyklus Vysočina sobě. Na programu byla Smetanova Má vlast. Koncert byl dopředu vyprodán a diváci odměnili orchestr ovacemi ve stoje. Marek Prášil tak měl krásnou příležitost dirigovat poprvé celý cyklus symfonických básní a to hned s jedním z našich nejlepších českých orchestrů, s kterým nespolupracoval poprvé a věřme ani naposled.
Emil Drápela, emeritní sólo klarinetista Filharmonie Brno o koncertu píše:
Dirigentem večera byl Marek Prášil, výrazný talent mladší české dirigentské generace. V Jihlavě předvedl ryzí českou Mou vlast s majestátním Vyšehradem, jadrnou polkou a jemným rejem rusalek ve Vltavě a vášnivou, ve středním díle (taneční sousedské) bujarou Šárkou. Překvapila mě Prášilova trochu pomalejší tempa (nejmarkantněji v závěru Šárky nebo ve střední části Luhů), mladí dirigenti mají často tendenci „to tempově napálit“, avšak u tohoto dirigenta mu pomalejší rozjezdy sloužily jako základ přesvědčivějších a účinnějších gradací. Prášil každým taktem dokazoval, že Smetanovu nesmírně silnou hudbu není třeba nikde a ničím vylepšovat. Žije totiž hluboko v srdcích českých hudebníků a v jejich interpretaci plyne přirozeně sama, ve vší hloubce a vroucnosti…
Pražský orchestr FOK se v Jihlavě předvedl ve vrcholné formě. Jeho souhra byla bezchybná. Ze smyčcových skupin nejvíce zazářily první housle, jež hrály s plným nasazením, strhujíce ostatní. Smyčce místy zapůsobily téměř varhanním zvukem, ze kterého až mrazilo (v chorálním Táboře například). V žesťových nástrojích exceloval kvartet lesních rohů (respektive kvintet s hráčem – tuplérem) svou barevností, leskem a vyrovnaností. Za skvělá sóla je třeba pochválit prvního hráče Martina Sokola. Klarinetista Jan Czech se blýskl procítěnými velkými sóly v Šárce, hobojista Jurij Likin zase nádherným sólovým Pastorale v Blaníku. Takto bychom mohli jmenovat mnoho jiných, rovněž velmi imponujících výkonů. Za všechny jmenuji druhého fagotistu, který ztvárnil signály Ctiradova rohu v Šárce velmi působivě…
Jihlavané odměnili dirigenta i orchestr dlouhotrvajícími a zaslouženými „standing ovations“, tedy ovacemi ve stoje. Posluchači odcházeli s pocitem, že byli svědky mimořádného hudebního zážitku.
